Vkladní knížky

Vkladní knížka je dokument evidující potvrzení peněžního ústavu o přijatém peněžním vkladu, výběru hotovosti, připsání úroku či jiné nepeněžní operaci. V České republice (a dříve Československu) jde o nejstarší formu spoření vůbec – stále ji nabízejí spořitelny i některé banky. V České republice jsou vklady na vkladních knížkách, vedených na jméno, ze zákona pojištěny.

Vkladní knížka by měla obsahovat:

• identifikaci banky a vkladového účtu (jméno banky, bankovní spojení pro příchozí platby, číslo vkladového účtu, délku výpovědní lhůty)
• jméno a příjmení vkladatele nebo název účtu
• další údaje, schopné vkladatele jednoznačně identifikovat (adresa a datum narození)
• případně další osoby oprávněné manipulovat se vkladem na knížce (např. právní zástupce)

Možnost vkladatele vkládat a nechat si vyplácet hotovost na vkladní knížce je omezena časově. Podle zákona je tato dispozice přerušena, pokud vkladatel na knížku nic nevložil nebo si nenechal vyplatit po dobu 20 let od poslední operace. Poté se vkladový vztah ze zákona zruší a vkladatel má právo na výplatu zůstatku.

Vklady na vkladních knížkách jsou ze zákona pojištěny.

Vkladní knížky jde získat nejen v bankách, ale i v některých družstevních záložnách. Pro záložny je typický vlastní přístup ke všem produktům, nemusí tedy platit obecná pravidla vkladních knížek.